HorkéŽeny

Duet v karaoke baru

Michaela, 24 · Kladno

V pátek večer patřilo Kladno Michaele. Přes týden stříhala a barvila v salonu kousek od náměstí Starosty Pavla, poslouchala stížnosti paní na manžely, na šéfy a na počasí, a usmívala se, i když ji bolely nohy. Ale v pátek po osmé se převlékla do černých šatů s flitry, namalovala si rty rudě a šla do malého karaoke baru ve sklepě jednoho domu nedaleko náměstí, kde ji všichni znali jako Míšu, co zpívá Lucii Bílou tak, že se dědové u baru rozbrečí.

Bylo jí dvacet čtyři let a o lásce měla jasno. Neexistuje. Aspoň ne pro kadeřnici z Kladna, která se v devatenácti chtěla vdávat a ve dvaceti dvou zjistila, že její kluk si mezitím dopisuje s třemi dalšími. Od té doby měla zásadu: bavit se, nic neslibovat, nikomu nevěřit víc, než je nutné. Seznamku měla v telefonu hlavně proto, že ji to bavilo. Četla si zprávy v pauzách mezi zákaznicemi a nahlas je předčítala kolegyni Věrce. Většina byla k smíchu. Některé k pláči. Adamova byla jiná.

Adamovi bylo dvacet osm. Byl elektrikář, dělal na stavbách po Kladně a v Praze, a na profilu měl fotku, na které stál v montérkách na lešení s kytarou v ruce. Napsal jí: „Na fotce máš mikrofon. Zpíváš, nebo jen držíš?“ Michaela odepsala: „Přijď se v pátek podívat. Karaoke bar u náměstí, od devíti. Jestli neutečeš, uvidíme.“ Víc nic. Nečekala, že přijde. Kluci ze seznamky většinou nepřijdou, když jim nabídnete něco jiného než kafe.

Přišel. Seděl u stolku v rohu, v kostkované košili, s pivem, které skoro nepil, a díval se na pódium s výrazem člověka, který si není jistý, jestli vstoupil do správné místnosti. Michaela ho viděla hned. Nedala na sobě nic znát. Nejdřív zazpívala Ave Maria od Lucie Bílé, protože to u ní bar chtěl každý pátek, a dědové u baru se jako obvykle rozbrečeli. Pak zazpívala něco od Olympicu. Pak si sedla na barovou stoličku, objednala si panáka zelené a teprve pak se otočila k jeho stolu a zvedla sklenku. Adam se zasmál a zvedl svou.

Přisedla si až po hodině. Věděla, že je to trochu kruté, ale chtěla vidět, jestli vydrží. Vydržel. „Takže zpíváš,“ řekl. „Ne, jenom držím mikrofon,“ odpověděla. Pak se oba smáli a ona zjistila, že má hezký smích, hluboký, trochu chraplavý, jako by se smál celým tělem. Mluvili o práci. On o tom, jak jednou málem spadl z lešení v Libušíně, protože se díval na holku, co šla dole po chodníku. Ona o tom, že kadeřnice ví o lidech víc než farář, protože u zpovědi se nesedí hodinu a půl se staniolem na hlavě.

Kolem jedenácté si Michaela zašla k DJ pultu a něco pošeptala Frantovi, který karaoke vede už patnáct let. Franta se zašklebil a kývl. Když Adam uslyšel první takty, zbledl. Byla to písnička od Kabátů, kterou zpívají dva, a na obrazovce se objevilo: Míša a Adam. Celý bar zatleskal. Adam se na ni podíval, jako by ho zradila. „Utečeš?“ zeptala se Michaela a podávala mu mikrofon. Neutekl.

Zpíval strašně. Opravdu strašně, falešně, s rukou v kapse a pohledem upřeným na obrazovku. Ale zpíval to celé, a v posledním refrénu se k ní otočil, dal jí ruku kolem ramen a zařval to tak, že dědové u baru přestali brečet a začali tleskat do rytmu. Michaela se smála tak, že nedozpívala. Když skončili, Franta pustil fanfáru a Adam se uklonil jako po koncertě v O2 areně. Zbytek večera ho v baru nikdo neoslovil jinak než „Kabát“.

Po duetu už to bylo jiné. Adam se uvolnil, sundal si z ramen tu opatrnost, se kterou přišel, a začal se bavit. Tancoval s paní Jiřinou, sedmdesátiletou štamgastkou, která každý pátek zpívá Hanu Hegerovou, a nechal se od ní vést. Pak objednal rundu celému baru, i když si to nejspíš nemohl dovolit, a Franta mu za to pustil jako přídavek znělku z hokeje. Michaela ho pozorovala z baru a zjišťovala, že se jí líbí, jak se chová k lidem. Ne k ní, to umí každý, kdo něco chce. K dědům, k paní Jiřině, k Frantovi. Kadeřnice pozná člověka podle toho, jak mluví s tou, která mu zametá vlasy ze země. A Adam by prošel.

Chceš zažít něco podobného?

Ženy v těchto příbězích tu našly, co hledaly. Zaregistruj se anonymně, vyber svou obec a napiš první zprávu.

Najít ženu na schůzku

Ven vyšli kolem půl jedné. Kladno v noci je tiché město. Náměstí svítilo žlutými lampami, na radnici tikaly hodiny a v průchodech mezi domy se ozývaly jen kroky. Adam doprovázel Michaelu směrem k jejímu bytu, pak se zastavil a přiznal, že vůbec neví, kam jdou. Michaela bydlela s mámou a jejím novým přítelem v Rozdělově. To v žádném případě. Stála uprostřed chodníku v černých šatech s flitry a najednou se jí nechtělo domů ani trochu.

„Kde bydlíš ty?“ zeptala se. „V Kročehlavech,“ řekl Adam. „Jedenácté patro paneláku. Výhled mám až na Prahu. Když je jasno, vidím světla letadel nad Ruzyní.“ Michaela se na něj podívala a řekla, že tohle je nejhorší pozvání, jaké kdy slyšela. Že normálně se lidi zvou na kafe nebo na víno. Adam pokrčil rameny. „Mám doma i kafe. Ale výhled je lepší.“

Šli pěšky, protože noční autobus jel až za hodinu. Kolem zámku, kolem Sletiště, kde se v létě konají koncerty, přes celé město, které Michaela znala odmalička a které najednou vypadalo jinak. Jako by ho viděla poprvé, cizíma očima. Adam jí vyprávěl o tom, jak jeho děda dělal v Poldovce, v ocelárnách, a jak mu jako malému ukazoval z kopce komíny, které už dnes nestojí. Michaela mu vyprávěla o mámě, která taky zpívala, v kapele na zábavách, a o tom, že ona sama zpívá jen v tom sklepě, protože jinde by se styděla. „Škoda,“ řekl Adam. „Zpíváš líp než já.“ Smála se tak, že musela zastavit.

Výtah v paneláku hučel a smrděl, jak smrdí všechny výtahy v panelácích. Byt byl malý, jedna plus jedna, s kytarou na zdi, s rozestlaným gaučem a s obrovským oknem, za kterým byla opravdu vidět Praha. Oranžová záře na obzoru, blikající světla, a nad tím letadla, která klesala k letišti. Michaela stála u okna v šatech s flitry a nemohla uvěřit, že nelhal. Adam se postavil za ni, velmi blízko, ale nedotkl se jí. Čekal. Pak se otočila a políbila ho sama. Protože měla ráda, když rozhodovala ona.

Co bylo dál, patří jedenáctému patru a těm letadlům nad Ruzyní. Michaela si pamatuje flitry, které pak ještě týden nacházela v kabelce, jeho smích ve tmě a to, že jí ráno poprvé v životě někdo zazpíval k snídani. Falešně, strašně, jen tak do kuchyně, zatímco pražil topinky.

Snídali na gauči, s talíři na kolenou, a dívali se z okna na Kladno ve slunci. Za dne vypadal výhled úplně obyčejně: střechy paneláků, parkoviště, v dálce zelené pole a silnice na Prahu. Adam jí ukázal, kde stavěli rodinný dům, na kterém dělal minulý měsíc elektriku, a kde bydlel jako kluk. Michaela mu na oplátku zapletla na hlavě malý copánek, protože měl vlasy tak akorát dlouhé a ona to nemohla vydržet. Nechal si to líbit. Pak se na sebe podíval do zrcadla v předsíni a řekl, že v pondělí tak půjde na stavbu, ať si chlapi myslí, co chtějí.

Odešla v deset. Na zastávce v Kročehlavech čekala na autobus a v hlavě si přehrávala noc a zakazovala si na ni myslet víc, než je zdrávo. Její zásada platila. Bavit se, nic neslibovat. Když jí Adam napsal, jestli by si to někdy nezopakovali, odepsala: „Přijď v pátek do baru. Jestli zazpíváš Kabáty znovu, uvidíme.“

Přišel. Zazpíval. Falešně. Dědové tleskali. A Michaela zjistila, že její zásada má jednu malou trhlinu, stejně malou jako flitr v kabelce. Nevěděla, jestli ji chce zalepit. Zatím se jen dívala, jak Adam na pódiu zpívá s rukou v kapse, a usmívala se nad panákem zelené. Někdy jedna noc stačí. A někdy si člověk zazpívá přídavek.

Ženy, které právě hledají poblíž – lokalita: Kladno

Další příběhy

Noc mezi dvěma směnami

Lenka pracuje na interně v Porubě a mezi dvěma službami má přesně jeden volný večer. Napíše Radkovi v šest a v osm už spolu stojí na vyhlídce nad nočním městem. Ráno odjíždí zpátky do nemocnice.

Radek, 36 · Ostrava

Saxofon na Horním náměstí

Veronika učí češtinu, opravuje maturitní slohy a na léto nemá žádné plány. Pak na Horním náměstí uslyší saxofon a o den později najde toho muzikanta na seznamce. Je mu dvacet šest.

Veronika, 35 · Olomouc

Po Velké pardubické

Na pardubickém závodišti zná Kateřinu každý podkovář, protože byla dvanáct let ženou slavného žokeje. Tentokrát má v kabelce zprávu od muže ze seznamky a na večer po dostihu plán, o kterém nikdo neví.

Kateřina, 42 · Pardubice

Chceš zažít něco podobného?

Ženy v těchto příbězích tu našly, co hledaly. Zaregistruj se anonymně, vyber svou obec a napiš první zprávu.

Najít ženu na schůzku
Anonymní registrace
Najít ženu ještě dnes

Je ti alespoň 18 let?

Tento web obsahuje obsah pro dospělé a je určen výhradně osobám starším 18 let. Vstupem potvrzuješ, že jsi plnoletý a že ti nevadí obsah o nezávazných schůzkách mezi dospělými.